Svět naruby
Jak by se nám líbil třeba svět naopak ?
Svět, kde by zvířata rozhodovala o nás lidech podle pravidel vytvořených námi, rádoby pány tvorstva ?
Tak třeba ... :
To takhle jednoho krásného dne zvedne pan Kocour hlavu od misky plné
lahodných granulí, a nevrle mňoukne směrem k paní Kočce – „ Co říkáš, Míco,
na ty naše lidi ? Nějak se mi ten chlapík přestává líbit, už má pleš jak mlýnské kolo, hází do sebe jedno pivo za druhým, a ty jeho doutníky, kdo to má pořád čichat ? Schody už pořádně nevyběhne, a funí jak lokomotiva. Pořád by jen spal. Nevím teda jak Ty, ale já už ho mám docela dost ! Včera jsem ho slyšel chrápat celou noc, to byl rachot, až mě to budilo z mých divokých kocouřích snů ! “
Na to paní Kočka líně zvedne hlavu a zavrní : „Máš pravdu ... a hlavně ta jeho, pořád se cpe a to už je jak dýně - za chvíli se sem všichni nevejdeme, a ten její parfém, teda nic pro můj jemný čumáček! „
Kocour se odhodlaně naježí : „Tak vidíš. Nikam to nevede, jsou nám už jen na obtíž. Bude to každý den horší, uvidíš. Nakonec budou chtít, abychom se o ně dokonce starali ! „
Kočka přikývne:“Jak říkáš, táto... Tak já hned ráno zavolám doktorovi,aby se zastavil, a skončíme to, ať je klid. “
Poté se oba spokojeně uloží ke spánku, a sladce usínají s pocitem jediného správného rozhodnutí . . .
Mimochodem, už jste se svých miláčků zeptali, zda jsou s vámi spokojeni ?
