Poslední sázka
Je příjemný letní den, kdy člověk má chuť se zastavit, posedět s přáteli, vypít si v klidu sklenku a vnímat jak se okolo něj valí život v celé své kráse. Po známém pražském mostě spěchá kolona aut, v ulicích kráčejí lidé vstříc svým osudům.
Je den jako každý jiný, chtělo by se říci ...
Dva hladce oholení muži v dobře padnoucích oblecích líně objednávají svoji polední kávu v zahradní restauraci, kde je klid a přitom dostatečný výhled do okolí.
Mladší z nich je šlachovitý elegán, druhý robustní pohodář. Oba jsou úspěšní muži, kteří již vědí o životě své.
Jejich diskuse je věcná jako vždy. I dnes rozhodují o věcech, které hýbou světem. Elegán se bravurně zhoupne na židli, zapálí si kvalitní doutník a zívne směrem ke svému parťákovi : „ Tak co myslíš, rozhoupe se ? “
Pohodář se jen ušklíbne: „Nevypadá na to. Takový známe,velký gesta a skutek utek “.
Elegán se dá snadno vyprovokovat. Mávne na číšníka: „Pravou skotskou vedete?“ „Samozřejmě“ , kývne obsluha dotčeně. „Tak dohodnuto – o flašku skotský. A jsem jasnej vítěz! Na tohle mám čuch“.
„Dobrý“, kývne znuděně obtloustlý týpek, „hlavně ať to netrvá věčnost, nemám čas vysedávat tady zbytečně, mám ještě spoustu práce“.
Nenápadný mladík váhá. Dlouhé týdny své rozhodnutí zvažoval, hodnotil všechna pro a proti. Jít do toho, či se vrátit ? Dnes má konečně jasno. Už ví, co opravdu chce.
Vyndá z kapsy mobil a zvažuje, s kým se o svůj závěrečný ortel podělit. Má ženu a dítě, měl by na ně brát ohledy, mohli by ho za tohle nenávidět. Rodiče ? Ti jej nenávidí už dávno, chtěli mít syna inženýra a on se místo studií oženil s první holkou. Přátelé ? Měl jsem vlastně kdy nějaké, ptá se sám sebe. Mávne rukou a vztekle hodí mobil na zem. Plastové tělo přístroje rázem zdobí rozšklebená jizva. Jen další nepotřebný krám, jako já, ušklíbne se mladík. Několikrát ještě nervózně přešlápne, a poté odhodlaně vykročí do neznáma.
Jeden jediný krok se mu stává osudným. Ještě pár vteřin mu běží v hlavě ten zvláštní film jménem Život. Film, který již nikdy nikdo nevrátí ...
“Sleduj“, dloubne pohodář s vítězným gestem do svého kolegy. „Nojo, seš lepší, ty víš vždycky všechno líp, že já s tebou vůbec sázím“, rýpne si starší kravaťák a přivolá naučeným gestem číšníka.
Sebevědomý elegán se jen spokojeně šklebí : „Jsem ti říkal, že mám na takový věci čuch“.
Mladíkovo tělo dopadne prudce na chodník. Hra je dohrána. Dva elegáni si s chutí přiťuknou. „ Vidíš ho,blbce ? Málem mi přistál na fáru“,zakroutí hlavou vítěz zvláštní sázky. „Popojedem“, pozvedne sklenici poražený.
Je den jako každý jiný. Po známém pražském mostě dál spěchá kolona aut, v ulicích dál kráčejí lidé vstříc svým osudům. Život se valí plným proudem dál ...
Když si myslíte, že už na světě vůbec, ale vůbec nikoho nezajímáte, mýlíte se.
Určitě se najde někdo, kdo na vás vsadí.
